Deklarace smrti: rok 2140

Autor:  Gemma Malley

Počet stran: 255

Nakladatelství: Fragment
Můžete také znát jako : Přebyteční : příběh z roku 2140

Jak jsem k ní přišla? 

 Tohle je vlastně obyčejná historka. U nás ve městě je maličké knihkupectví, kde jsou staré knihy, DVD, časopisy a dokonce i antikvariát. No byla jsem tam s mamkou a babičkou a už ten název Deklarace smrti, mě neuvěřitelně zaujal. Znělo ta zajímavě, tak proč ne? Navíc, bílou obálku v knihovně nemám, tak mě zaujala i obálka, která je opravdu originální.

Anotace:

Lékaři nalezli lék na dlouhověkost. Můžete žít věčně, ale vše má svojí cenu. Nesmíte mít více než jedno dítě. Pokud máte více děti, přijdou Chytači. Lidé co vaše další dítě dají do Grande Hallu. Dítě se zde stane Přebytečným,
tak je nazývají. Vychovatelka madame Princetová, je rázná žena, která ví, že zde děti musí mít pevný řád. Výprasky, samotka, hladovění nebo uklízení navíc je podle ní, nejlepší trest pro nezbedné děti. Učí je, že jejich rodiče jsou zločinci a bylo by lepší kdyby zemřeli. Zlomené děti si to opravdu myslí. Jako by už tak život nebyl v Grande Hallu zlý a hlavní hrdinka Anna to moc dobře ví. Když přijde nový Přebytečný Peter, Anně se rázem obrátí živo vzhůru nohama. Oslovuje ji Anno Coveyová. Kdyby je někdo slyšel, Anna i Peter by měli trest, jaký ještě nezažili. Všechno se ji kroutí před očima. Doufala, že má dobře našlápnuto k práci otrokyně- pomocnice v domě k čemu jsou děti učené. Jenže Peter ji vypráví o jejím životě, ukazuje jí, jak žila dříve a Anna, ví že ho nesmí poslouchat..!

Můj osobní názor:

 Příběh byl skvělý a poutavý. Knihu bych rozdělali na dvě části. Ta první je spíš seznamovací. Poznáváme jak to funguje v Grande Hallu, což mě osobně moc nebavilo. Někde v polovině se přetáčíme přímo na děj knihy a pak už jsem to přečetla za jeden den.
 Také se mi líbí obálka, která je podle mě lepší než u prvního tisku. Tato je opravdu moc pěkná.

 Deklarace smrti je podle mě nadčasová. Autorka se zaměřila na závažnou otázku budoucnosti a to něčím, co čtou mladí lidé, což si myslím je velmi dobře. Podle mě je to opravdu dobré téma, hlavně téma, které by se mělo začít řešit, pokud naše vynálezy půjdou dál.
 Přesněji mluvím o lécích na věčný život. Nastalo by přelidnění a v knize to řeší zákonem mít pouze jedno dítě, ale logicky to nestačí. Museli by se přestat rodit děti, jenže to by nešlo. Musíme doufat, že léky na nesmrtelnost se nikdy nedostanou do oběhu.
 Celkový nápad knihy, se mi líbil. Nic takového jsem předtím nečetla, je to nové, nadčasové a geniální.

Postavy:

Anna: Anna je silně ovlivněna madame Princetovou. Nedá se říct, že bych ji neměla ráda, ale sympatická mi také nebyla. Ví, kde je její místo a přišla mi jako jednoduše ovlivnitelná. I po přečtení, nevím co si o ní myslet.
Peter: Peter se mi naopak líbil hned. Annu chránil a snažil se jí pomoc. I přesto, že to vůbec dělat nemusel, pomáhal jí, nechal se mlátit, mučit málem zabít, aby ji pomohl. Byl mi sympatický, lišil se od ostatních. Pořád dostával tresty a kapku mi připomínat mě samotnou. Nikdy nešel z davem jako ovce, měl svůj názor.
 Madame Princetová: Nesnášela jsem ji. Od první stránky jsem ji nenáviděla. Ovšem trosku se mi pozměnil pohled, když jsem dočetla knihu do konce a dozvěděla se o její minulosti. Trošku mě to donutilo zmírnit zlost k této postavě, ale přesto si moje sympatie nezískala.
paní Sharpeová: Měla Annu ráda a snažila se jí pomoc, ale přesto je potom zradila. Je jednoduché říct, že je zbabělá, ale to si nemyslím. Když vám někdo vyhrožuje smrtí, není jednoduché zachovat chladnou hlavu. Líbí se mi, že se snažila pomoc. Bez ní by Anna ani Peter nebyli tam, kde jsou.

Citát z knihy:

"Teď, když vím, že budu žít navždy, mám ze smrti strach, Není to hloupé?" - paní Sharpeová

Hodnocení: 3 - Dobrá kniha a doporučuji!